Potemnělá noční obloha se zatím jako noční tváří, přitom je něco málo po páté hodině odpoledne. Onen symbolický konec roku už pomalu zavírá svou ošoupanou bránu, ale zatím mu chybí k tomuhle definitivnímu činu klíč. A mezitím vším posledním šílenstvím z nakupování, abychom měli celý večer co jíst, se dušujeme nad tím, co si letos dáme za předsevzetí a co za přání vyřkneme, až uvidíme padat "naši hvězdu".
Ale...má tohle opravdu nějaký smysl?
Většina z nás má to nutkání - někdo to dělá pravidelně, někdo vůbec a někdo jen občas. Zatracená zapřísáhlá předsevzetí. "Břemena", která se velice těžko plní, není-li tomu tak? I když jsou mezi námi tací, kterým plnění sobě zadaných úkolů nedělá žádný problém, přece jen tu zůstává valná většina z nás, která své zadání, nebo, chcete-li předsevzetí, zkrátka nikdy nesplní. A v tu chvíli nastává tolik vyřčená otázka: ,,Proč?"
Čím víc toho na sebe navalíme, tím hůře budeme zvládat všechny povinnosti - tak to platí v běžném životě. A myslím, že stejně to funguje i s předsevzetím na Nový rok.
Na co pořád čekáme?
Nikdy není ten správný čas, ta správná minuta, ten správný den. Každý den ale máme šanci. Každý správný krok, který můžeme udělat, je právě TEĎ. Ať už se nacházíme kdekoliv, doma, venku na procházce, v klubu, v práci, či snad mimo rodnou zemi, je to vlastně úplně jedno...ale můžeme začít. Ihned. Tak do toho! :)
Jistě to chce čas, než dospějeme k nějaké změně, ale tím, že si to nalinkujeme jako denní program, nás to spíše zabrzdí, nebo v horším případě vrátí zpátky - a pak dochází k tomu, že se vytratí byť drobná motivace. A ta je jako "pohon" k našemu cíli nejdůležitější.
Konat s plánem je tisíckrát těžší, než bez něj.
Udělejme vyjímku a třeba se jedno ráno rozhodneme naprosto spontánně = přirozeně.
Rozhodneme se změnit svůj život.
Bez předepsaných bodů a stanovených norem.
Tolik z nás chce zhubnout, být v něčem vynikající, dostávat ocenění, být uznávaný, najít si lásku, dobrou práci,
vydělávat víc, být méně cholerický, urovnat vztahy, koupit si tolik vytoužené auto, či být prostě dobrým člověkem...nikde není psáno, že to, co si přejeme, nemůžeme dostat.
Proto na sobě pracujme.
Neplánujme.
A konejme.
Je to nejlepší a možná i nejjednodušší způsob, jak něčeho dosáhnout.
A já věřím, že ať už se ve Vaší mysli skrývá cokoliv, dokážete to!
Až dnes večer budeš koukat z okna na nebe, nečekej na svoji hvězdu, která ti svým pádem prosvítí zornice.
Buď sám sobě svou světlicí, která vystřelí neplánovaně do nebes, protože se právě teď rozhodne změnit to, co ji tak dlouho omezovalo.
