Post-pohřebiště starých břemen

16. prosince 2017 v 18:57 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Eelegance byla v ten podvečer krédem, slavnostním zahájením chvíle, kdy se každý mohl projevit tak, jak mu bylo přirozené...např. slečna jménem Ena s implantovanými rohy na čele, připomínající čerta seslaného z podsvětí, se tehdy oblékla více než esteticky. Všichni ji uznávali, protože se stala členem. Členem "lepšího světa", jak svůj kmen tehdy nazývali.
Byla totiž součástí komunity, kde neexistoval pojem "bolesti".
Ublížit druhým znamenalo vyloučení, avšak nikdy ne nápravu ve smyslu smrti.


Pozorovala jsem je. Byli tak šťastní, tak vyrovnaní, ale něčím zároveň jiní. Jejich kůže se snad dotkla měsíčního svitu, u někoho zjevně i krápníků na Marsu. Měli totiž zvláštní defekt, i když pro někoho by to byl symbol vysvobození - postrádali pihy. Jako by je to dělalo čistší, lepší, cennější, přitom oni sami si toho ani nebyli vědomi. Ještě se mi nepovedlo se k nim přiblížit do vzdálenosti deseti metrů. Sledovala jsem je skrz nějaký děsně pichlavý keř, který vyloženě čekal na to, až se o něj nechtěně opřu.
A když k tomu došlo, pouhé zašustění listí je dokázalo vyplašit. Obvykle po nich zbyl stříbritý prach ve formě husté páry, co se postupně vytrácela, nebo jantarové amulety, v nichž koloval uvězněný sluneční paprsek.


Nedávno jsem našla injekční stříkačku, ale tu však využil jeden kolemjdoucí, který se s kosmicku bytostí pouze ztotožňoval. Po něm tu narozdíl od nich zbylo celé tělo.

Fotka

I přes všechny "tlející zbytky" a odpadky, tu převládal entusiasmus, ne však z prázdných schránek,
ale z možnosti začít jinak.
Nově.
Lépe je dost relativní pojem.


Přičemž tohle přírodní postpohřebiště opěvovalo jakousi ódou vzkříšení, zůstávaly zde energie v podobě lidských strastí. Někdy se díky nim bortila země, při pochodu umírala zvířata, nebo se tvořily nádory v kůře stromů. Šlo pouze o odevzdaná břemena, jenž korespondovala s unaveností "být lidskou bytostí", být člověkem...

Mělo to svůj význam, hlavně z toho důvodu, že v téhle chvíli už dotyční nemuseli řešit pozemské záležitosti. Ne všem však přestala bít pumpa. Někteří zůstali naživu a vzdali se svého otrokářství - a to tím, že se rozhodli žít tak, jak sami chtějí, nikoliv tak, jak to vyžadují ostatní.


Nastalo ticho...odhozená zarmoucení v přírodě postupně umírala ze ztráty svých majitelů a tuhle směsici odpadní skládky začala nahrazovat část východního myšlení.
Část klidu a tolik zneužívaného slova ve 21. století, které nemělo šanci se prosadit ve 2.pol.století 20.: MÍR.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 16. prosince 2017 v 19:03 | Reagovat

Někdy si říkám že bych se narodila v jiné době než dnes...

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. prosince 2017 v 19:13 | Reagovat

Krápníky Marsu jsou rozpustné v ranní kávě.

3 Madame Luc Madame Luc | Web | 16. prosince 2017 v 21:24 | Reagovat

Je to zvláštní, reálně nereálný, ale tvoje slovy bych si rád injekční stříkačkou vpravoval do krve každej den.

Zdá se, jako bys byla někde na palouku, kde pobíhaj bytosti a třepetaj extraterestrickýma křídlama, který maj sílu odvanout podvědomí někam do nikam, jako nekončí vichřice.

4 sugr sugr | E-mail | Web | 19. prosince 2017 v 17:31 | Reagovat

Zvláštní zamyšlení, hluboké...

5 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 29. prosince 2017 v 13:17 | Reagovat

Chtěla bych umět vnímat tak jako ty. Tvá slova, tak přirozeně seskládaná k sobě, ke mně hluboce promlouvají. Jsi úžasná bytost.

6 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. prosince 2017 v 19:41 | Reagovat

[5]: Tohle mě neskutečně pohladilo, děkuju drahá!! :)

7 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 30. prosince 2017 v 18:31 | Reagovat

Být sám sebou... Málokdo to umí a málokdo to v dnešní době může, aniž by něco "porušil", případně aniž by sám sebe vyhostil z kolektivu zakomplexovaných konzervativců jakožto podivína.
Mně to až tak netrápí, takže se snažím tomuto ideálu přiblížit co možná nejvíc. Je to však náročné a tak pokaždé doufám, že se tu přiučím, jak na to.

A skutečně, zase jsem o krůček blíž. Díky za Tvůj nádherný text. :)

8 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 30. prosince 2017 v 19:24 | Reagovat

[7]: A já Ti děkuji za to, že jsi měl čas a chuť tento text přečíst, je to pro mě pocta, když čte mé stránky někdo takový, jako jsi Ty! :)

Být sám sebou...toť otázka. Myslím, že každý z nás toho může dosáhnout, ale jsou situace, které to člověku vyloženě nedovolí a že jich je někdy požehnaně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama