Ve jménu mysli

3. prosince 2017 v 18:52 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Nikdy jsem si nemyslela, že to jde. Že lidský mozek a myšlenky v něm, lze ne jen dočasně, ale radikálně a navždy změnit. Není to o ničem jiném, než o tom, jak přemýšlíme a o čem.


Dnešní svět je podle mého názoru sám o sobě strašlivě přetížený, ne jen technikou, továrními výpary, ale především námi - lidmi. A tento dopad se prostě někde musí odrazit.
Čas sice běží stejně, jako v minulém, či předminulém století, ale nám se zdá všechno rychlejší.
Třeba jen obyčejný všední den, i když máme zrovna volno, jenž například trávíme s přáteli.
Ale...možná kdybychom neutíkali na každý semafor, nebyli zbytečně nervózní, že nestihneme nastoupit do MHD, přestali se stresovat s každou "povinností", která je na nás nakládána a nekoukali pořád na hodinky - třeba by se opravdu něco změnilo.


Svět by byl stejný, ale vy byste ho viděli úplně jinýma očima.


Na co vlastně narážím? Snad z textu nevyplývá to, aby byl každý z nás nanejvýš laxní. Jde o to si udělat odpočinek, když to naše tělo doopravdy vyžaduje - bez ohledu na to, kolik věcí ještě potřebujeme udělat (konec konců, ono se to nepose*e). Teprve se to učím. Ležet jen tak, protože jsme líní i pohnout rukou, je věc druhá.

Fotka

Samozřejmě, že uspěchaný život, je hlavní rolí uspěchaných závěrů, mnoha situací a právě tahle emocionální smršť se postupně podepisuje na naší psychice. Jak moc, to už je individuální, řekla bych.
Mnoho z nás vytěsňuje v podstatě celý den, protože například musíme být na nějakém požadovaném místě, ať už je to škola, práce, která nás nebaví, čekárna na alergologii nebo v jiné instituci, kde hodina čekání neznamená nic.


Jasně, těžko se žije někde, kde nechceme být, kde jsme omezováni okolím, třeba proto, že ve společnosti se člověk musí chovat přece jen trochu jinak, než doma.


Víte, mě se prostě nechce věřit, že to lze "(pře)žít" tímhle způsobem.
My potřebujeme ŽÍT.
Všichni a to bez vyjímky.


Ať už je to upjatý právník, který se upjatě chová z hlediska předepsaných norem, prodavačka v supermarketu, které už bolí oči z toho všeho zboží, které jí prošlo za den pod rukama, nebo pošťák, co už necítí nohy a ani radši nepočítá, kolik paneláků prošel.
Možná vám to něco připomíná, možná v tom vidíte sami sebe a vaši nechuť. Nechuť vstát, nechuť pracovat, nechuť ŽÍT. A když už vás nebaví život samotný, je to problém.
Umět si pohrát s časem, využít chvil, kdy něco potřebujeme, zabavit se, když stojíme frontu, atd atd...myslím, že tohle je řešení, alespoň jedno z mnoha.



Ono se to lehce řekne: ,,Mysli pozitivně", už je to taková klasická ošoupaná fráze. Každý z nás si musí najít vlastní způsob, jak toho dosáhnout. Neřeknu vám, jak na to, protože to sama nevím. Ale vím, že člověk musí začít u sebe - v tomhle si pomůžete jedině vy sami.

A tak to vlastně všechno začíná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 3. prosince 2017 v 19:04 | Reagovat

Pěkné zamyšlení, doba je opravdu šíleně uspěchaná a čas na odpočinek je někdy velmi vzácný...

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. prosince 2017 v 19:43 | Reagovat

V porovnání s nekonečností vesmíru je náš život jenom takový malý kofíbrejk. :-)

3 sugr sugr | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 20:06 | Reagovat

Enya je moje oblíbená, velmi. A to co jsi napsala o rčení "Mysli pozitivně" je moc krásně řečeno, jen..., dokázat si pomoci, nejen v těžkých chvílích...

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 4. prosince 2017 v 7:57 | Reagovat

co jsem doma na mateřské a bez hodinek cítím se lépe, svobodněji, v klidu
žádný spěch k autu, na poradu, jednání, do obchodu atd atd...
úplně miluji jak chodíme odpoledne ven na procházku, kolikrát se mi nechce, protože jsem lemra líná ale jdu vždycky takže chodíme každý den a to si táák odpočinu, ticho, klídek, domečky, lesíky, nikdo nikde jen malý a já a je to tak osvobozující...no tohle jsem měla dělat když jsem byla práci, pak by se na mě ten stres tak nepodepsal

5 Retrospektivní Retrospektivní | 4. prosince 2017 v 10:17 | Reagovat

Text plnej bolestivý pravdy. You are right. ,,mysli jako Leri" 😊 tak to vidím, když řadky pročítám.

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. prosince 2017 v 12:02 | Reagovat

Hezky napsáno :-D  a dokonce i s nějakým řešením, tleskám :-)

7 Cecílie Cecílie | Web | 11. prosince 2017 v 9:21 | Reagovat

A starým se říká nestresuj se. Ale jak to mám asi dělat? Je pravda, že každý svého štěstí strůjce. Někdy si lidé mohou sami za to, že nemají čas.

8 Iris Iris | E-mail | Web | 20. prosince 2017 v 18:02 | Reagovat

Mysli pozitivně, já se snažím, jen někdy je to zatraceně těžký.

9 Necrodes Necrodes | E-mail | Web | 30. prosince 2017 v 18:18 | Reagovat

Opakuju to pořád a každýmu, kdo si stěžuje na život: není důležité, co tam venku skutečně je, ale jak to prožíváš. Můžeš být až po krk ve sračkách a mít se dobře. Protože až ti bude dobře, nic z toho, co tě tak trýzní, už jednoduše nebude existovat. Všechno je v hlavě. A halvu si řídíme každej sám.

Nějak už nevím, jak to lépe formulovat, většina lidí se se mnou stejně hádá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama