Leden 2018

Portrét táty - prosinec 2017

27. ledna 2018 v 19:24 | Leri Goodness |  Portréty
Po několika měsících jsem se vrátila k jedné z mých nejoblíběnějších disciplín,
co se umění týče a to je pro mě kreslení/malování portrétů.
Zhruba po 6 měsících jsem se rozhodla opět nakreslit mého tátu a tady je výsledek.

/tužka 8B + pentilka, A3, prosinec 2017/

Fotka

Marie

19. ledna 2018 v 19:13 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
přítomné pohnutky začaly vrtat
někde v zákoutí hlavy
a nutily
nutily přemýšlet
a došly
došly k názorům na to
proč po výměně vložek
zůstává krvavá skvrna
skvrna v podobě svatýho charakteru
kde místo odpudivých fleků
naleznete panenku Marii
Marii oděnou v karmínu
oděnou podle přírodních zákonů


A pak si uvědomila, co si uvědomila. A jestli by mohla tohle uvědomění uplatnit na ty, kteří si vědomi nejsou.
Podělit se o myšlenku, týkající se rumělkových měsíčků,
o rez vonící po železe za účelem toho,
že vlastní krev může být výtvarným prostředkem.
Vyjádřením, které se časem jako chameleon změní z rubínu v hlinku.


Zestárne tak, jako když z lidí odejde ta pomyslná fyziognomická záře...
....a pak už bude působit jen jako špinavý kus hadru,
který někdo zapomněl umýt.


Fotka

Zeleninové zátiší - srpen 2017

14. ledna 2018 v 10:38 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Ke konci srpna loňského roku jsem se rozhodla namalovat ještě takové miniaturní zátiší, jelikož jsem se přes léto věnovala především krajinám a portrétům. Je to takový ten typický výjev toho, co vzešlo z babiččiny zahrádky.

/srpen 2017, akryl na papíře/

Fotka

Balonky na satelitu

7. ledna 2018 v 11:19 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Namodralý indický tepich se nad námi mírně červená, jako kdyby oslavil silvestra pouze červeným vínem. Televizní signál se ztrácí s venkovním ovzduším, které si vyžádalo pro to novorozenecké období až meditativní klid.

Z mozků se samovolně savem vyžírá všechen ten dvanáctiměsíční odpad,
jako kdyby šlo o revoluční epidemii,
díky níž někdo umře a někdo se narodí.
Je to přirozený proces.
Stále vědomé bytosti, i ty nehybné v márnicích, už mají jasno.
Vstupy jsou vždycky zadarmo, ale odchod se platí zlatem.


Podlité oči krví ze včerejšího koketování s muškátovým vínem,
se proměnilo v nové a nenáročné uvažování.
Vím, kde jsem.
To je přece základ, no ne?

Fotka


Na všech hácích, satelitech a stožárech, se tisknou zneužité barevné balónky s různě starým DNA. Děcka nemají příliš složitou paměť, a tak dobrovolně zapomněly na to, že je ztratili. Majitel se našel pouze jeden a to v podobě umouněné koule chlupů - psa, který ihned zpečetil jednomu balónku dýchací cesty.


Pastelové tóny teď lítají všude kolem, a tak mě to trochu nabádá věřit víc své intuici, že mi pod nohama zarůstá celé peklo, jenž se mermomocí snažilo aktualizovat své pozvání. Místo něj vítězí trsy předjarní trávy, na něž dopadají už jen kusy zbylých héliových poutníků. A tak se mě nenásilně snaží poukázat na to, že na tohle místo se už nikdy nevrátím.