Čistím život Vanishem

22. února 2018 v 19:39 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Sedím v tureckém sedu, zatímco se mého obličeje nenásilně dotýká odpolední slunce. Vše kolem mě je čirý proud energie, která koluje. Je výrobníkem na cukrovou vatu a já jsem její pravidelný zákazník. Dostávám porce v barevných kelímcích s dětskými motivy zahrnující především přesladce poztitivní klauny - ne, že bych je nějak vyhledávala, ale jiné nejsou k dostání. I přesto se však dokážu radovat z jejich nadprůměrného životního elánu, jenž se objevuje v jejich úsměvu.

Chodím a pozoruji.
Pozoruji a chodím.
Přemýšlení skrývající každé naučené slovo,
co do mě bylo odmalička vkládáno, se utápí v kyselině sírové.



Hele, koukej, z písmena "A" už pěkně slejzá kůže, ale měli bychom si počkat na samotný konec - pak už jeho význam budou držet pouze kosti!


Jako páníček vedu na řemínku všechnu svoji smečku. Ale ne ledajakou. Vedu smečku abecední. Někde v pozadí se couraj U, V, W, X, Y, Z a Ž, tvořící konec psího ocasu, který po kusech postupně odpadává. A já se cítím lehčí.


Fotka


Vědomí ze ztráty druhého "Já" může mít obohacující proces. Ostražitě sleduji, kolik lidsky vymyšlených písmen ještě má tu kuráž a následuje mé kroky, přičemž to vypadá, že je jim každá minuta přítěží. Pro urychlení záměrně kličkuji a vrhám se po příkrém srázu, abych jim stížila postřeh.
S a T padá po strmém kopci do neznáma a přitom si poláme končetiny, tudíž se jejich symbolika okamžitě vytrácí.
T bylo tak hodné, že mi ještě zamávalo, a tak nějak jsem podvědomě pocítila, že mi přeje na nové cestě hodně štěstí.
Jeho gesto jsem mu však neopětovala, jelikož nebylo nutné, aby si myslelo, že u mě má ještě šanci.


Vyprazdňuji mysl.
Nenaplňuji jí.
Přilévání do plného šálku bylo již dost.
Pokračuji po hliněné cestě plné kamení do náručí přírody.
Chvíli potrvá, než celá mozková šňůra obalená diakritikou zmizí a zanechá po sobě zetlelé zbytky.



Odpočívám a během relaxace vybaluji kartonové krabice plné pracích voňavých přípravků.
Prstem kroužím po nějakém tom sympatickém obalu a nakonec vybírám Vanish.
Víčko vyhazuji z okna a celý obsah vylévám jako jedovatou duhu do zbylé černoty mého života.
Samozřejmě, že smícháním černé s růžovou dosáhnu ledatak odstínu polozdravých plic,
ale i tak to znamená posun.
Upřímně, těším se na tu proměnu.
Na čistotu, která jako termiti přichází a vyžírá špínu,
co málem způsobila moji vlastní záhubu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 22. února 2018 v 20:27 | Reagovat

Písmenka jsou někdy fajn! 8-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. února 2018 v 8:31 | Reagovat

Čistota a sterilita nevozuje atmosféru nemocničního pokoje.

3 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 23. února 2018 v 12:00 | Reagovat

Pětka z písemnky? To bude stačit Vanish! :D :D :D :-)

4 desinghall desinghall | E-mail | Web | 23. února 2018 v 12:32 | Reagovat

Díky ti, za komentář! :) :)

5 Cecílie Cecílie | Web | 23. února 2018 v 18:14 | Reagovat

Kdyby tak šla mysl vysypat jako odpadkový koš. Zbavit se neužitečného odpadu a už jej nikdy nevidět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama