Duben 2018

Filantropní workoholik

30. dubna 2018 v 14:01 | Leri Goodness |  Poetiky
V hrudi mám set ,,děl",
co mě mění v rváče,
za život, co vydobil,
a teď si po něm skáče.
Mám právo žít a cítit, jak moje krev teče!,
v sedě, v leže, hlavou dolů, nebo třeba v kleče.


Po nepřízních stále tady - co mě může skolit?
Snad jen osud, špatná volba, kterou můžu zvolit.
Vyžaduju volnost a hlavu těžce lehkou,
excentrickou vzdornost a duši méně křehkou.


Po tom, co se odehrálo tam, támhle a tady,
vypadá to, že s výdrží vím si už víc rady.
Chci dál bít se za překážky, kterých je furt tolik,
a být více filantropem, než-li workoholik.

Studie oka, ucha, nosu & úst /Únor 2018/

25. dubna 2018 v 13:27 | Leri Goodness |  Moje kresby/malby
Zde můžete vidět další maličký cyklus studií anatomie, kde jsem se zaměřila na vykreslení vlastního oka (2x, jednou zamračeného), dále mámina ucha, mého nosu a úst.

/Únor 2018, tužka 8B, skicák/


Malý žlutý smrti

21. dubna 2018 v 17:27 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
Vyklizenost krevního oběhu se po určité době
začně jevit výrazně hladově.
Šiju s sebou, jsem totiž šicí stroj, co umí jen pracovat.
Je celkem primitivní, protože primitivita mu zajistí svobodnou mysl,
a tak se tohoto vlastního přesvědčení drží jako klíště.
Setrvačně propichuje další a další jedince a ti u něj zůstávají,
dokud on nerozhodne, že je s nimi hotov.
Otevírá bránu mlčenlivosti a sám netuší,
s čím vším se mu dokážou svěřit.
Mají toho na srdci opravdu hodně.



Jakožto niť zamotaná v očku jehly, otírám svý tělo o jeho břitvu a pořád čekám,
kdy dostanu ten slibovanej dopamin, za kterej už umřelo tolik papírovek.
Částečně je nutné považovat za hřích, aby byl člověk příliš čistý.
Ušpiňme se tak, aby na nás bylo znát, že nás život zocelil.
V době tmavého nebe vpouštím samu sebe do pohovky
a játra čechrám v chuchvalce.
Připomínají karafiáty se secesními krajkami,
a i když se to nezdá, tělo pak působí vznešeně.


Fotka


Jsme živočišní, hladoví, mladí...živočišné rostliny s kořeny v bavlně.
Moc se hejčkáme, tudíž poté není divu,
že malé zranění nás zdeformuje v Munchův ,,Výkřik".
Naše soběstačnost zahrnuje samozalévání,
avšak dešťová voda nepředstavuje to, čím bychom se živili.
Kapaliny jemně nažloutlého odstínu nasáváme
jak včely pyl a místo medoviny vytváříme vínovinu.



Pravda, nikdo z toho sice nemá zisk,
ale co se týče nás, my jsme spokojení...
...tedy do chvíle, kdy se nám
,,karafiáty se secesními krajkami" nepřemění v balvany.






Portrét bráchy - únor 2018

13. dubna 2018 v 17:40 | Leri Goodness |  Portréty
V únoru letošního roku jsem se na chvilku vrátila zpět ke ztvárnění bráchovo portrétu, který byl zároveň školním úkolem, který jsem jako studii odevzdala.

/tužka 8B + pentilka, únor 2018/

Fotka

Proud pr(o)udí

6. dubna 2018 v 16:42 | Leri Goodness |  Mozek na talíři
A ten proud nezastavíš víš?...
Je tady pořád, jako špatně ochočenej pes,
co místo příkazu "běž", rozumí "zůstaň".
Jsme špatní majitelé kompostu, který uvnitř sebe skladujeme.
Ale mohli bychom být i dobří,
stačí vzít lopatu a vyrejpnout kořeny....zkuste to někdy.
Pomáhá to.

Nekonečno, nekonečnost situací, vizí,
dostávám dárky zadarmo a dárky dostávají mě.
Výměnný obchod.
A výhodný, protože neplatíte poštovné.
Posíláte ven, co je nutné poslat a za to dostanete poslání.
V dopise.
Většinou vám nepřijde na dobírku,
ale penetračně se vám umístí v existenci.



Nemůžeš myslet bez toho, aniž bys myslet přestal.
Tak přestaň.
A vymyslíš úžasný věci.

Fotka